Amélie/ jedenáct měsíců

Jedenáct.

Dnes je Amélii jedenáct měsíců.

Pořád ji vidím jako to malé miminko, co mi před desátou večer vklouzlo do náručí.

Malé, svéhlavé,  neústupné, šestizubé, zvídavé, hravé a veselé miminko, řídící životy nás všech. :)

Jedenáctý měsíc byl mnohem klidnější než měsíce předchozí.

Všichni jsme se naučili tak nějak společně plout, nakládat s jejím aktuálním rozpoložením a náladou, respektovat její osobnost a potřeby, i když je to děvčátko nadmíru náročné a nezřídka se člověk musí 'kousnout do rtu', večer už i do dortu. :))

Dostali jsme se do stádia, kdy nás prostě baví se vším všudy.

Její výrazy, zvuky, projevy, provokace, protesty, dramatické scény, herecká vystoupení,  její způsob poznávání světa, ... 

Miluji jejich lásku k sobě a k životu.♥

O Amélii píši už od jejího narození. 

Dělám to vlastně vůli sobě, abych nic nezapomněla. Jako ale všechno, dost to flákám.

Tak aspoň k jedenáctému měsíci? 

"Co už umí?"

Kousat a jančit, štípat a ničit, stavět a bourat, tleskat a pleskat, šklebit se (v tom nemá konkurenci)  útočit na obličej, píchat do očí, legračně se podivovat, na vše se vyjadřovat vzteklým vrčením, vztekat se za doprovodu  válení se po zemi, kopání nožiček, hraného vřískání, srovnat Lilitku, dávat lásku, pusinky, objímat, milovat lidi, zvířata i rostliny, sama se najíst, následně jídlo rozházet po celé kuchyni a obýváku (nepohrdne naprosto ničím z cizího talíře), prohánět se po dvou s kámoškou židlí, bez opory stát, ve vteřině vyskládat kuchyňské skříňky,  spát celou noc, bolestivě nás probouzet, vše dělat SAMA (nebo se o to aspoň pokusit), ukazovat prstíkem na své touhy,  ...

♥♥♥