Amélie / devítiměsíční

3/4 roku ji máme ve svém životě.

3 měsíce prospala.

Pak se to nějak zvrtlo.

Myslela jsem, že je Lili živel.

Vlastně i jo, je a byla, jen to s ní všechno šlo nějak hladce.

Nikdy nelezla nikam, kde by ji hrozil pád, nikdy nedala do pusy nic jiného, než věc k tomu určenou, nikdy ani okem nezavadila o předměty, které by ji to oko mohly vypíchnout, nikdy se nevrhala  střemhlav dolů z gauče či postele...

Zkrátka  má asi silnější pud sebezáchovy. OK.

Naše devítiměsíční, čím dál ukřičenější Amélie je tak trochu opakem.

Leze všude. Ne po čtyřech, protože to ji pořád tak úplně nejde, ale je schopna si po kolenou přisunout židli ke gauči a zkouší se do výšky dostat vychytrale. No. Ono to ale samozřejmě nejde, protože na dvou toho zatím moc nesvede, motorika  potřebuje taky ještě vypilovat a tak ... křičí! Piští, zuří, nadává. Nejdřív "tatata"- pro výstrahu. Po chvíli "bababaaa" a to už je jakože fakt nakrknutá a lítá vše , co je kolem- za doprovodu pištění a "bááá-c".

Je to děsně vtipný, ale smát se musíte potají a nenápadně. V jiném případě se urazí.

Kaká korálky a kamínky. 

Možná by šla vycvičit na hledání lanýžů, protože na hledání korálků a kamínků je FAKT dobrá a byla by škoda tento potenciál nevyužít. No ne?

Nejoblíbenější hračky jsou klacky a vidličky, pastelky a bavlnky.

Proč by se jako ostatní vrstevníci měla zahazovat nějakou hračkou. Pff. No a zkuste ji tu vidličku vzít! Pokud se teda nebojíte, že vám ji zapíchne do ruky. Nebo ji vymotávat z bavlnky...

Asi bych měla být více obezřetná. Vysávat sedmkrát za týden a to včetně venkovního hřiště, pořídit více polštářů a těmi obložit podlahu kolem gauče, postele a všech židlí vlastně i kolem záchodu) a veškeré "ne-hračky" věšet ke stropu. Ehmm...

A tak se raději učím svým dětem více důvěřovat. Nechávám je poznávat svět takový, jaký je. 

Pokoušela jsem se ji vysvětlit, že korálky nejsou dobré- ale co já o tom vlastně vím? Nezkoušela jsem je. Její chuťové pohárky to budou vědět nejlépe. :))

A tak holt společně překonáme  nějakou tu bouli, šrám a třpytivá hovínka. 

Než pochopí, vyzkouší, osahá si a otestuje. ♥

Jinak je mírumilovná. Když pomineme, že v její blízkosti vše lítá- včetně objektivů, srovná do latě i tříleté dítě a jde z ní strach, když něco není dle jejich představ či ji chcete něco vzít/ vypůjčit si. 

Třeba svou vlastní peněženku, když potřebujete platit. Nedělá mi tak v obchodech scény Lili, ale to "malé, okaté, buclaté miminečko". :)

A co teprve, když začne cenit tesáky?

Fakt! Upíří!

Ke dvěma spodním jedničkám vykoukly totiž i horní dvojky. 

Jestli má někdo vtipnější miminko, seznamte mě, prosím! :D

Ale teď vážně. 

Je to poklad nad poklady. 

I když je přes den dost ukňouraná a to tak, že už byla na hodinové procházce v šátku s mou sestrou, což bych dříve u Lili nikdy nedovolila a ani jsem neměla potřebu si od ni "odpočinout", je na mě neustále přilepená a nejvíce mrzutá je ve chvíli, kdy potřebuji uklidit, umýt nádobí, uvařit oběd..., ožívá ve chvíli, kdy Lili usíná a "paří" s námi do půlnoci, je i neskutečně vynalézavá, inteligentní a vychytralá. Je s ní veselo a jsem prostě přesvědčená, že nám do života přišla proto, aby nám do něj vnášela radost. A že se ji to daří. Ty kulišárny, ty nevinný oči k tomu... ♥