Stránky

čtvrtek 9. června 2016

jak Amélie na svět přišla ♥


 Je  6.6. 2016,  Milý vstává do práce v hodinu, kdy mám ještě půlnoc se slovy:
"Miláčci, víte co se mi dnes zdálo? Že se nám dnes narodí holčička."
"Hmm" odvětím.
Proč na mě tak brzy ráno mluví?! 

8:30 nás z postele tahá budík.
Čeká nás ranní jóga.
A mnohem víc.♥

Snídám dva banány, Lili chystám další čerstvé ovoce, dodělávám jednu z posledních zakázek.
"Banány. Dnes nějak nesedly."


Chviličku si povídám s kamarádkou a dětmi na schodech, čekám na příjezd svých jógových bohyní.
Odcvičím a je mi skvěle.
Tedy na chvíli.
Krátký dýchánek s kamarádkami proležím na gauči.
Je mi slabo a tak trošku na zvracení. (Jo, budu psát bez obalu.)
Svádím to na to, že mi zkrátka nesedla snídaně a jsem po předchozích dvou týdnech, kdy jsme stěhovali, unavená.
Vtipkujeme, že by dnes bylo opravdu zajímavé porodit.
Jméno na chlapečka stále nemáme, ale 6.6.2016 si jasně volá po jménu Damien. :)


Holky odchází, já si jednou vyběhnu schody a už objímám záchod.
"Blbý banány!"
Je mi zase skvěle, tak si dáváme s Lili oběd, který nám uvařila kamarádka, sousedka Katka.
Jdeme s Lilitkou spát, ale po probuzení...
opět záchod. "Ahoj, špagety."
Myslím si, že jsem chytla jednodenní 'blinkací' nemoc, kterou měla před dvěma dny i Lili, zároveň jsem trošku podezíravá. Že by?
Je kolem dvanácté, já začnu uklízet, třídit nerozbalené krabice, fotit, dokumentovat den. 



Píši milému, že se nejspíš vůbec nic neděje, ale ať je dnes na telefonu.
Opravdu se nic neděje, tak se s Lili povalujeme a lumpačíme na gauči, čteme si knížku. :)


Kolem 18:00 přijíždí milý z práce a já si uvědomuji, že mám asi půl hodinky velmi slabé bolesti. 
Posílám ho ještě do obchodu pro nějaké jídlo, které by mi doplnilo energii a zároveň neletělo hned ven.
Během jeho nepřítomnosti, v 19:02, volám své porodní asistentce (dále "K."), ale telefon mi nezvedá.
Měřím odstup mezi vlnami, které zesilují. 
Nejsou pravidelné, ale poměrně blízko od sebe. 
O čtyři minuty později mi K. volá a já ji seznamuji s tím, co se asi začíná dít.
Domluvíme se, že ji zavolám, jak se kontrakce prodlouží na minutu nebo hned, jak zesílí.

Dávám si horkou vanu, posílám "pohotovostní" fotku sestře do Skotska a mluvím k miminku.
Vybralo si krásné datum, ale dávám mu tak trošku ultimátum. Buď dnes, nebo až 13.6., na mé narozeniny. :))
Ale jsem  připravená a dostává se mi jasné odpovědi.


Přesouvám se do postele a píši K., že jsou vlny intenzivnější a taky odešla část hlenové zátky. 
K. okamžitě odepisuje, že raději hned vyrazí. 
Má to k nám jen pár minut autem.

Milý zapaluje svíčky, bytem voní červená mandarinka.
Ptá se, jestli napustit bazének? 
Vzhledem k tomu, že na nafouknutí bazénu máme jen ruční pumpičku či vlastní plíce, na napuštění jeden kyblík, nemyslím si že bychom to stihli. V případě potřeby postačí vana. :)
20:18 přijíždí K., já se přesouvám k balónu, leh začíná být nepříjemný.
Lili K. seznamuje se vším, co doma máme, potom o mě krásně pečuje. 
Hladí mě po vlasech, fouká mi do obličeje, cpe do mě piškoty. Opička. :)


Střídám balón a postel.
Lilinka je už maličko nevrlá (nebo mě její přítomnost mírně rušila?) tak se přesouvám do obýváku, kde si tiše a nepozorovaně sedí K. s tím, že by mohla spinkat.
Najednou ožije a na spaní tedy rozhodně nevypadá.
"Hladit mamintu budu."


Její pohlazení přináší tak krásné myšlenky. Tolik síly.
Ale také silnější kontrakci. 
Jedna, druhá.
Do teď jsem byla naprosto smířená, koncentrovaná, uzavřená v sobě, ale začínám si myslet, že to snad nemůžu zvládnout, pokud to má být teprve rozjezd.
Nevěřím v tak rychlý porod, který nás nakonec čekal.
K. mi doporučuje jít se vyčůrat.
Sesouvám se z gauče, po cestě si proklečím dvě dost silné kontrakce, kdy mi začíná docházet, že už musí jít do finále.
Jupí!
Na záchodě další.


Dva kroky, kontrakce, která mě sesouvá k zemi.
"Potřebuju pauzu!"
Opírám se o balón a má podpora se sbíhá ke mě.
Praskla voda.
"Co to dělá, maminka? Čůrá?"
"Neboj Lilinko, miminko přichází na svět, za chvíli už to bude." 
Ujišťuji ji a zároveň sebe.
K. přitakává a mě se strašně uleví.
Představuji si, jak se cesta miminku otevírá, jako se otevírá poupátko růže.
Další kontrakce a já sahám na vlasatou hlavičku. 
Překrásný okamžik! Zase ten příval nové síly.

21:40, na další kontrakci do vlastních rukou chytám naše miminko.♥
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem se té malé, odvážné bytosti mohla poprvé dotknout.
K. mu odmotá šňůru, kterou má lehce kolem krku a už je u mě. 
Kňourá a je krásné. Tak krásné!
Holčička!
Dilema a boj s výběrem jména pro chlapečka končí, :))
"Vítej, Amélie". ♥

Opírám se o polštář a tisknu k sobě svou krásnou holčičku.
Po chvíli vychází placenta a my se můžeme přesunout do postele k Lilince a milému.
K. kontroluje poranění.
Dva stehy bych zasloužila. 
"Neee." Jeden? "Neee."
Šití. Má noční můra.
Tak aspoň malá, kosmetická úpravička a necháme celou trhlinku zahojit přirozeně.
'Jupí!'
Lilinka je naštvaná a usíná ve své postýlce s tatínkem, K. nám dělá fotky, vyplňuje papíry.

Po dotepání pupečníku, milý stříhá, s K. dělají otisk placenty na památku, K. mi dělá koktejl.
Lili se probouzí. Rozhlíží se po ložnici.
"Ne Lili, to se Ti nezdálo. Opravdu, máme miminko."
Odpouští mi, zdá se, že během hodinky spánku se ji v hlavičce vše srovnalo a miminko ji začíná zajímat.
K. nás nechává sžívat se a protože je vše v naprostém pořádku, odjíždí kolem půlnoci domů.
My už zůstáváme všichni  v posteli a užíváme si ten krásný okamžik zrození. Nový život. Součást našeho života. Zvládli jsme to. Je to tak magické. Snové. ♥


A jak je to u nás s odstupem tří dnů?

Často mi píšete, zda byla Lili u celého porodu a jak jej nesla.
Ano. Lilinka se mnou byla po celou dobu.
Nechávali jsme tuhle možnost otevřenou, na celý porod ji dlouho připravovali povídáním si o něm.
Chtěla jsem, aby u narození své sestřičky byla. Byla jsem přesvědčena, že ji poté lépe přijme. 
Nicméně jsme ji sledovali a věděla, že může kdykoli odejít, byla tu i možnost jít si hrát o patro níž ke kamarádce.
Ona ale sama zvolila- být se mnou. ♥
Konec byl i pro ni náročný, ale bezpečí našla v tátově náručí.
Krátce po narození Am usnula, po hodině spánku už jí zajímalo jen to, jaké má miminko malé prstíčky a malá prsa. :-D
Hned druhý den už ji  mazlila, sama si řekla, že ji chce nosit a kojit.  A že by Amélie jistě ocenila náhradní prsa. Je to neuvěřitelný savec. :))


Co s placentou?
Po dotepání pupečníku jsme placentu a miminko oddělili.
Milý ji s K. otiskl na kus papíru, kousek mi K. přidala do ovocného koktejlu pro dodání nové síly, lepší hojení aj.
Z dalšího kousku si už dělám tinkturu, zbytek mi kamarádka nasušila a nadrtila na prášek. Velké díky Ti, Marti! →Klik
Více o placentě a jak super je mít ji zpracovanou, můžete nastudovat třeba zde → klik.


"A ty jsi plánovala rodit doma?"
ANO.
Ještě před tím, než jsme začali plánovat druhé miminko jsem věděla, že jeho příchod na svět nemůže být takový, jako ten, který musela zažít Lili.
Studovala jsem, četla jsem, inspirovala se, odbourala veškeré obavy a pomaličku jsme se společně dopracovali k závěru, že bychom byli rádi, kdyby se naše druhé miminko narodilo doma.
Porodnice pro mě byla nepřijatelnou variantou.
Vůbec jsem si možný odjezd nepřipouštěla ač jsem věděla, že tento přístup není úplně správný. 
Oddala jsem se tedy rozhodnutí miminka.
A jsem Ti strašně vděčná, má maličká, že jsi nám dovolila se vyléčit, prožít si zrození nového života tak, jak je to přirozené a správné. 
V klidu, bezpečí domova za asistence a přítomnosti těch nejbližších. ♥


A jak to vidím já?

Cítím radost, pokoru, vděčnost, lásku, respekt.
A to je, myslím si, nejvíc!
Porod byl rychlý, přesto ohromně intenzivní a ne úplně bezbolestný zážitek. 
Zakřičela jsem si, poranila se a ještě dnes to sakra bolí. 
Chvílemi jsem si říkala "bože, co jsem si to zase udělala, tohle nezvládnu", ale každá vteřina stála za to.
Ta síla ženského těla, ta přítomnost vlastní mysli, ta možnost si celé zrození řídit, nemuset se bát zásahu, který může vše změnit, zničit... 
Prostě být a porodit.
Ta chvíle, kdy poprvé pohladíte vlásky vlastního dítěte, které je na půli cesty, ten okamžik, kdy si jej chytíte do vlastních rukou a už nemusíte pouštět. ♥ 
Zrození je v hlavě. V srdci. ♥

Děkuji Ti, K, za osobní přístup, za Tvou péči a podporu během těhotenství, porodu i po něm.
Děkuji Ti, můj milý, že jsi byl otevřený neznámému, že jsi při mě stál od samého začátku.
Děkuji Ti, Lili, že jsi nás navedla na cestu plnou kouzel a provedla nás.
Děkuji Ti, Amélie, za Tvé rozhodnutí, za tu možnost objevit svou vlastní sílu, děkuji Ti za tu dokonalou spolupráci a souhru.

♥♥♥


Čtěte také → klik.



25 komentářů:

  1. To je snové... Moc krasne, plne pokory a nehy.�� Preji Amélii, takhle krásný a láskyplný život! Vybrala si jak nejlépe mohla!;)

    OdpovědětVymazat
  2. moc hezky napsané. Děkuju.

    OdpovědětVymazat
  3. Bulím jak želva, to je nádhera! Taky bych si přála takhle porodit:) Gratuluji tobě i M. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme. Já držím palce ať to vyjde. <3

      Vymazat
  4. Moc gratuluji! Máte můj obdiv. Ačkoliv vím, že ne vše v nemocnicích probíhá přirozeně a měla jsem spoustu přání jak by to mělo vypadat, doma jsem se rodit bála. A tak jsem jen doufala, že můj porodník bude rozumný a nechá tomu volný průběh. A tak nějak to vlastně dobře proběhlo, ale stejně vím, že to nebylo úplně to ono, nedokážu to popsat, nebyl to hororový zážitek, tlačení do něčeho co nechci, ale nebylo to ono... Moc Vám přeji hezký zážitek a krásné sžívání! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát Vám děkuji,Hani.
      Naprosto Vám rozumím. Ač jsem zažila jeden porod pro mě zpětně až hororový a jeden snový, situaci, že bych musela rodit v porodnici jsem si představovala mnohokrát a to, že bych musela doufat v rozumného porodnika mě děsila. :)

      Vymazat
  5. Moc gratuluji k tak nádhernému porodu, doufám, že se mi to u druhého dítěte taky splní.

    OdpovědětVymazat
  6. Ach, to je dokonalé, úplně mám husí kůži a strašně moc Ti to přeju! Díky za sdílení a blahopřeju!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Gab to je prostě nádhera!! :) moc blahopřeji ke krásné holčičce, posilujícímu zážitku a celému úžasnému průběhu domazrození! :*

    OdpovědětVymazat
  8. Snist placentu??? To jako vazne?? Nechutny,jsme snad v praveku?

    OdpovědětVymazat
  9. Nádhera! Husina, slzy na krajíčku. Velká gratulace a přejeme spoustu sil.. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Raduji se aspoň trošku s Vámi :) A děkuji za sílu, zrovna jsem ji potřebovala. Moc prosím o další článek s inspirací - jak se připravit na porod doma, jak odbourat traumata z prvního, jak jsi postupovala? Jak se Ti bude chtít nechtít... Děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že jsme se časově trefily. :) Ráda něco napíši, jen si nejsem jista, že znám odpovědi. Ale třeba se k nim společně dopátráme. <3

      Vymazat
  11. Krásné počteníčko, nádherná holčička, teď už druhá nádherná. Hlavně, ať jste všichni dál takhle spokojení, to je nejdůležitější.

    OdpovědětVymazat
  12. Páni. Jsem tu poprvé a článkem jsem procházela asi takto: hele, ta paní je těhotná, chudák, je jí blbě, aha, ona bude rodit, kdy pojedou do porodnice?, cože, ona rodí doma?, to tam je s ní i ta holčička?, hm kdo to bude pak uklízet?, jé, tolik jim to sluší, to je tak milé, všichni byli tak stateční... tak asi tak :)
    Zatím neuvažuju ani o dítěti, natož abych přemýšlela, jestli budu rodit v nemocnici nebo doma, ale jsem ráda, že jsem narazila na tenhle článek a mám představu, jak to může vypadat. Snad se vám všem daří dobře :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Radko,
      mám strašnou radost, že článek oslovil i někoho, kdo nemá děti. Je to moc milé. :)
      Pobavila mě poznámka "hm, a kdo to pak bude uklízet?" :D ... Porodní asistentka a ... ono toho tolik k uklízení není. :)
      Děkuji za Váš komentář a přeji, ať volíte srdcem, až na "TO" přijde. ♥

      Vymazat

Mockrát děkuji za milý komentář! :)