Stránky

úterý 5. dubna 2016

nine weeks to the end


Rozpadám se.


Všechno bolí, mozek na dovolené, hormony v pohotovosti, křeče v nohou na denním pořádku, funím po dvou metrech, na každých padesáti si v tomto kouzelném počasí musím dáchnout ve stínu, ...
No, však to většina z mých čtenářek zná. Nebo pozná.

Ještě před pár týdny jsem si říkala, jak bych mohla být těhotná neustále.
Nooo,,, najednou to není taková brnkačka jako s Lil. :)

ALE! 
Přesto ten stav, ten pocit  'být něčí součástí, nosit pod srdcem nový život,...' MILUJU!
A že se občas musíme porvat s nějakou tou patálií?
My, mámy, jsme přeci silné! Jsme kočky. Šelmy! Bojovnice! 
Na světě neexistuje nic, co bychom nezvládly a neustály. Leda že bychom nechtěly. :)
(... a taky víme, že tohle všechno je teprve začátek. :))


Mějte krásný den, užívejte každé minuty na sluníčku a pamatujte!
Jste tou nejlepší mámou v celém vesmíru!
... i když se třeba zrovna cítíte mizerně. 

6 komentářů:

  1. Krásně napsáno, i když zrovna teď si vůbec jako nejlepší máma nepřipadám - malá mi spadla a strávili jsme několik dní v nemocnici. Snad se časem naučím být nejlepší mámou pro tu svou cácorku :-) Vám držím palce ať se těhotenské obtíže už neznásobují a můžete se z bříška jen radovat!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Haničko.
      Když se mi s Lili stala podobně nepříjemná příhoda, napsala mi kamarádka: "Copak Ty nevíš, že se matky dělí jen na dvě skupiny? První: už mi spadla, druhá: JEŠTĚ mi nespadla." Věřte, že i tato zkušenost je cestou. Ale už tejste tou nejlepší. <3

      Vymazat
    2. Moc děkuju za povzbuzení, to dělení na skupiny mě pobavilo. Doufám, že takovýto úraz jsme si už vybraly. Jsou to naše štěstíčka, že - člověk je v koncích, když jim něco je...

      Vymazat
  2. Díky za povzbuzení, to jsem potřebovala.

    OdpovědětVymazat

Mockrát děkuji za milý komentář! :)