Stránky

úterý 11. srpna 2015

1603,3


Máme za sebou úžasný a náročný víkend.
Chcete se podívat na pár sluncem zalitých, ve výškách pořízených, fotek?



Výzvy v podobě dlouhých procházek,  náročných výletů a túr jsem vždy přijala s radostí. 
Poslední rok, se tyto stávají  až mým koníčkem. Ráda překonávám sebe sama. 
Výstup na Sněžku ale už asi jen tak něco nepřekoná. 

Víkend v Krkonoších, na který nás pozval tatínek Milého, měl nejen divoký rozjezd (4 hodiny v rozpáleném autě jsou pro nás - nejezdící v autě- opravdu pekelnou zkušeností), ale vlastně celý průběh. Každá minuta za to však stála! :)



Po příjezdu jsme se zabydleli a Lili zkolaudovala přilehlé břehy, pískoviště a houpačky. Lítala z místa na místo, radostí nevěděla, co dřív. Jako bychom na pískovišti vlastně nikdy nebyli. :) 
Po večeři  jsme si -pro trénink- dali menší procházku do centra, kde jsme poseděli v jedné z mnoha příjemně vyhlížejících restaurací. 


Den druhý, den "Dé".

O půl osmé jsme již stepovali před jídelnou a čekali na snídani. No. Snad kdybych nezvolila strategii "sněz co můžeš, ať máš energii až na samý vrchol", nemusela bych se  při stoupání k cíli každých 200 metrů zastavovat a funět jako lokomotiva. :))
Stalo se a já měla po čtyřech kilometrech stoupání pocit, že jsem ušla kilometrů patnáct! 

Ano, čekají na mě. Čekali často a dlouho. :-D

Radost po zdolání Kozích hřbetů byla u některých opravdu veliká. Jako by se do těch kopců nesli navzájem! 


Zmožení, toužící po cíli ale byli i ti nejzdatnější. 


Druhá etapa- z kopce veze táta. :)
Abych nekřivdila- Milý nesl až na samotnou Sněžku, je to frajer! 
A vlastně úplně poprvé v šátku.





Přežili jsme, Sněžka fajn, ale ze samotné cesty a přírody kolem, z borůvek a malin přímo od zdroje  jsem měla mnohem silnější pocit naplnění a úžasu. 


Na hotel se vracíme po řádném jídle asi 4 hodiny, dvě a půl z toho Lili opět prospala Milému na břiše. :)
Když se na konci nekonečna a ticha objeví první hospůdka, Lili se probouzí, my odpočineme a do cíle zbývají poslední dva kilometry- jupí - ty naše bosochodka  ujde po svých →

Ráda zkoumá své špinavé nohy. :-D

... a protože jsme mládež divoká a nevydrželi jsme večerní hotelový program u ohně bez slíbených buřtů a piva, nohy nám po celém dnu a dvaadvaceti kilometrech stále neoznámily svůj odchod, opět jsme se vydali do centra na něco dobrého a trochu dáchnout. :)



Den poslední nás čekal dlouhý návrat domů. 
Dost nám ho ale zpříjemnila návštěva malého aquaparku hotelu VZ Bedřichov, který je pro mě tím nejlepším AP, který jsem kdy navštívila. 
Ne pro jeho luxus, ale pro málo návštěvníků, teplou vodu nejen v bazénku pro děti, kam mohou i rodiče (v Olomouci tato možnost třeba není), ale i ve velkém bazénu- což oceňuji maximálně, nemusíte stát fronty na tobogány, zapůjčit si můžete hračky pro děti, ale i podložky, kruhy a rukávky k plavání. Zkrátka aquapark na svém místě, pro rodiny s dětmi ideální. :) 
Po aquaparku nás  ještě čekala bobová dráha, kterou jsem měla v plánu vynechat, ale nakonec jsem to prubla a to i s Lili. Bylo to skvělý!
Celý víkend byl skvělý! Děkuji za něj a myslím, že jsme si ho všichni maximálně užili! ♥
Pusu, G. 



1 komentář:

  1. Supr víkend, jde vidět že jste si ho fakt užili :))

    OdpovědětVymazat

Mockrát děkuji za milý komentář! :)