za šípkovým keřem

V posledních pár dnech jsme si moc neužili jak sluníčka, procházek, řádění, tak zkoumání světa.

A svět Lili zkoumá moc ráda!

Naopak  jsme se věnovali společnými silami balení, montování nábytku a jiným nezbytnostem, které ke stěhování patří. 

Ale dnes jsme si vše vynahradili. 

I když Lili jízdy v krabicích a vybalování všeho, co zabalím, moc baví, dnes nás krásné počasí vylákalo ven a tak po delší době, vzniklo pár fotek.

 Tak krásné počasí, hodiny nic nedělání, jen sledování toho, jak zarputile Lili objevuje, zkoumá, raduje se z maličkostí - Vás donutí taky se radovat a tak trochu zamyslet.

Seděla jsem na staré dřevěné lavičce, nespouštěla z ní oči a byla jsem maximálně šťastná.

 Určitě to znáte. 

Takový ten pocit, kdy Vám vůbec nic nechybí. 

Miluju, když je něčím uchvácená, vydává nad tou zázračnou věcí udivené zvuky, když se na mě z ničeho nic podívá, usměje se a zase pokračuje v předešlé činnosti, když si něco " brble" pod nos, nahlas se tomu zasměje, když prstíčkem opatrně oťukává,  jak je šťastná, když se prohání v šustícím listí, jak jí září oči, když jí ukážu něco nového ... 

Ach, nechala jsem se unést. :)