Amélie / deset měsíců

Času na spaní psaní je čím dál míň.

Amélie má skoro jedenáct měsíců. Umí toho tolik nového, tolik se mění.

Já musím. Pro sebe.

Aspoň v bodech zvěčnit její pokroky. ♥

Desátý měsíc malé Okaté byl hodně zlomový.

Konečně zdolala "chůzi" po čtyřech, začala si více hrát, zkoumat, milovat knížky, přišla na to, že sedět u jídla a hry je super. 

Hurá! Sedí! 

Nejraději bych, aby zůstala navždy malým miminkem, ale na sed jsem se těšila hodně. Spoustu  neřešitelných situací, které vedly ke vzteku se tímto vyřešila. Uf.

Hraje si i víc s Lili a Lili kupodivu s ní.

Aby ne! Chápe hru na schovku, honí se, hází si s míčem, Lili je stavitel, Amélie demoliční četa.

Nahání společně kočky, hledají v trávě broučky.

Když jsem nablízku, hraje si i v kolektivu, což je pro mě velká výhra a také novinka. Lilitka si s dětmi nehrála skoro do tří let. :)

Naučila se oddělovat zrno od plev.

Přestože stále ochutnává každý kámen, každou větvičku, už ví co může poslat dál a co "vyšoupnout" ven. 

Miluje jídlo. 

Miluje ho rozpatlané na všem a všude. 

Nejvíc ze všech jídel miluje syrovou cibuli a zázvor, kukuřici, hrášek, naklíčené mungo fazolky a chleba s avokádovou pomazánkou. :)

Amélie mě učí trpělivosti, vytrvalosti.

Její povaha je pro mě velkou a kolikrát opravdu těžkou zkouškou, žroutem energie. 

Ale to co dává, to co vyzařuje.. to je nadevše. ♥

Jsem moc ráda, že je svá a přesně taková, jaká je. 

(Vesmíre, dej mi sílu se z toho nezbláznit. :-D )