Uuuf, byla to fuška!
Kňourá, křičí, pokřikuje, vrčí, syčí, prská, kouše... věčně nespokojené miminko.
Jen co jsem ji položila. Co! Položila. Naznačila, že bych ji ráda položila.
Ne ne ne, mámo!
Co na tom, že člověk potřebuje třeba uvařit, vyčůrat se, najíst se, přeprat plínky. Nebo prostě chvíli být jen tak?
A tak se celý měsíc téměř nonstop nosí, kojí, nebo mě na každém kroku za řádného povyku pronásleduje. :)
Vždy.
a všude...
Nebudeme si nic nalhávat.
Je to otravné a děsně náročné!
Ale potom...
Když se člověk zastaví, zamyslí...
Jak dlouho mě bude ještě tolik potřebovat? Jak dlouho pro ni ještě budu tolik znamenat? Jak dlouho ještě budu jejím vesmírem? Jednou přijde ta doba, kdy si se vším poradí sama. Doba, kdy objeví další planety.
Kdy jindy než TEĎ, je ta pravá chvíle na to, dát ji pocit bezpečí, obejmout, utišit, pomazlit, pochopit? Co je lepší příležitostí pro upevňování vztahu mezi sebou?
Kdy jindy než teď jí ukázat, jak moc ji milujeme?
... a tak držím, nepouštím, jak jen je to možné. Dokud je mi povoleno. ♥
(a neříkám, že mě to někdy strašně neštve! :)))
Krom toho už má dva zuby, péruje (i ve spánku), klečí a přesouvá se turborychlostí.
Jí stylem- kousnu do okurku, teď do papriky, pár kuliček hrášku, hele, drobek pod stolem!
Váží víc, než Lili v roce, možná v roce a půl, vstává jako první, usíná jako poslední a je stále děsně společenská.
Baví nás svými průpovídkami, vynalézavostí a nepřestává překvapovat tím, co všechno umí a chápe, jak rychle dokáže vyprázdnit každou skříňku a krabici. ♥
Ta fotka nestesti na zemi, to mi neco pripomina! Take se uklidnuji, ze to neni na dlouho a snazim se z toho mit radost, ale nekdy jsem hin a chci mit chvili klidu a samoty. A ty kulaty zada co mam! Uff, ale jsou to bobici :)
OdpovědětVymazat