Stránky

sobota 5. března 2016

být o něco více dítětem


Ráno se probouzím a něco se mi nezdá. 
"Noo, zrovna dvakrát to tu nevoní a ... počkat? Není to..."


Náročné usínání Lili vyčerpalo natolik, že zaspala i svou potřebu- jít v noci čůrat a schytala to nejen postel, ale i já.
Nevadí, s tím se počítá. 
Ale den teprve startuje. 

• U snídaně má tolik práce, že ve chvíli, kdy se vracím s čajem do obýváku vidím, jak miska se snídaní letí na zem. "Uhydíme, mamijo."

• Po snídani mi prodává korálky na výrobu lapačů a podává mi ty, které zrovna potřebuji.
Moc jsem se těšila na období, kdy ji budu moci do výroby zapojit a bude to zábavné a přínosné pro nás obě.
Lepím peří, Lili mi oznamuje, že jde stříhat papír. 
"Ano miláčku, jen to tu dolepím a můžeme stříhat společně." 
Po chvíli se otočím, abych přepočítala, zda má ještě všech deset prstů. 
UPS. Madame si spletla papír s peřím a doslova zmordovala veškeré bílé kousky, které se mi poslední dobou tak špatně shání. 
Toho chmíří všude!
Zhluboka dýchám. "Můžeš si za to sama, ona Ti chtěla jen pomoct." 
...říkám si a s trochou ironie Lili vysvětluji, jak vypadá papír. 

• Doba oběda. 
Pouštíme si k  němu pohádku. Nesmí chybět plyšové publikum. 
Podávám Lili misku s jídlem. 
Panda sedí nakřivo a je nutné to napravit. 
Hned! Bez ohledu na horkou misku s jídlem, která jí leží na klíně. 
Oběd po celém gauči. Špenát a těstoviny kam se jen podívám.
Přiznávám, v tuto chvíli mám chuť vyletět z kůže a zvýším hlas.
Foukám Lili spálený zadek, sundávám punčošky a posílám ke stolu. 

V tu chvíli si Lil stoupne, přinutí mě si k ní dřepnout a ač ji mluvení moc nejde, stačí to na to, aby mě zase vrátila zpět. 
"Mamijo, ponim, mrzí to, ale v požáttu, spavíme."
A on má ten malý človíček pravdu. 
Je to v pořádku.

Ano, jednou bych si přála mít doma zase čisto a uklizeno na déle, než jednu minutu.
Ale dnes ne, snad ani zítra, za rok...
Proč se hnát za něčím, co jsem dřív TAK neměla ráda?
Dnes čisto nebude, je čas si hrát. Jsi MÁMA. ♥

Snídat holt budeme dvakrát, peří se stejně sežene- jako vždycky, povlečení i potahy se vyperou.
Doma to teď bude chvíli vypadat jako v bunkru, protože prádlo visí všude možně, ale to je vlastně strašně super! Ne každý den můžeme kličkovat mezi sušáky s prádlem a hrát na schovku, skákat po posteli, kde nezavazí peřiny, dělat si z gauče domeček a z polštářů trampolínu, vyválet se v hromadě peří a hrát si na opelichaná kuřátka...

Je to pár dní, co mě trošku trápilo, že nevím, jak pořádně Lili zabavit. 
Řešení se našlo samo. 
Vesmír odpověděl a já měla zase tu možnost, víc to celé pochopit, uvědomit si a polepšit se. 

Tolik patálií nám nakonec přineslo (krom práce navíc) spoustu legrace. Ale co je na tom nejlepší? Nové, společné aktivity, sblížení se. 
Jen se zastavit. Uvědomit si, že ne vše se děje pro to, aby nás to zničilo. 
Vše má svůj rub i líc. ♥



Díky Ti, Lilinko, že jsi tím, kým jsi a víš, jak se mnou pracovat. 
Děkuji, že mi denně ukazuješ, jak být trpělivější, chápavější. 
Děkuji, že mi předáváš přesně ty vlastnosti, které máš sama a dělíš se se mnou o svou bezstarostnost. Děkuji Ti za Tvou trpělivost, kterou se mnou máš. ♥ 

3 komentáře:

  1. Krasne a tolik pravdivé...:) škoda, že někdy v záchvatu nepříčetnosti si to zapomenu uvědomit a dojde mi to až pozdeji...vždyť ten detsky svet je rak jemný a krasny!!!! Tak jim ho nekažme našima sobeckyma potrebama..:)

    OdpovědětVymazat
  2. Prosím, ať si z tebe vezme příklad co nejvíc rodičů. Lilinka je poklad a obě do kupy jsou skvělé parťačky. Těším se na vás princezny moje jako na nic jiného. Chci vidět vaši souhru a lásku živě. :) Momoko

    OdpovědětVymazat

Mockrát děkuji za milý komentář! :)